Přírodní antibiotika
10. 5. 2007
MED
Víme, že med má antibakteriální účinky - ničí buňky bakterií tím, že z nich vysává vodu. Nadto enzym inhibin, obsažený v medu, mění glukózu s kyslíkem na peroxid vodíku, který je dobře známým dezinfekčním prostředkem.
První předpis na použití medu k léčbě infekcí je datován již z dob okolo 1 550 let před naším letopočtem. Skýtal směs vepřového sádla, medu a cupaniny, která se používala jako hojivá mast na rány. Léky s medem, jako s aktivní složkou léčili i starověký Římané, také staří Řekové používali k ošetřování ran med, často v kombinaci s oxidem měďnatým.
Dokonce i ve 20, století, během 2. světové války, používali úspěšně k ošetření ran a kožních infekcí mast z medu a vepřového sádla.
ČESNEK A CIBULE
V Egyptě kromě medu pomáhala i cibule. Často byla nalezena v tělních dutinách mumií. Výzkumy ve 40. letech dvacátého století potvrdily protiinfekční účinky cibule a česneku. Látka, která z nich byla izolována a kterou nazvali Alicin, vykazuje silně antibakteriální aktivitu u širokého spektra infekčních onemocnění.
VÍNO A OCET
Ocet je kyselina se silným antiseptickým účinkem (antiseptikum je látka, která ničí všechny choroboplodné zárodky, včetně bakterií a virů). Ve víně má antibakteriální účinky nejen alkohol, ale i látka zvaná malvosid.
MĚĎ
Měď se ve starověku často používala v kombinaci s medem. Moderní vědecké experimenty skutečně prokázaly její antibakteriální účinky.
Víme, že med má antibakteriální účinky - ničí buňky bakterií tím, že z nich vysává vodu. Nadto enzym inhibin, obsažený v medu, mění glukózu s kyslíkem na peroxid vodíku, který je dobře známým dezinfekčním prostředkem.
První předpis na použití medu k léčbě infekcí je datován již z dob okolo 1 550 let před naším letopočtem. Skýtal směs vepřového sádla, medu a cupaniny, která se používala jako hojivá mast na rány. Léky s medem, jako s aktivní složkou léčili i starověký Římané, také staří Řekové používali k ošetřování ran med, často v kombinaci s oxidem měďnatým.
Dokonce i ve 20, století, během 2. světové války, používali úspěšně k ošetření ran a kožních infekcí mast z medu a vepřového sádla.
ČESNEK A CIBULE
V Egyptě kromě medu pomáhala i cibule. Často byla nalezena v tělních dutinách mumií. Výzkumy ve 40. letech dvacátého století potvrdily protiinfekční účinky cibule a česneku. Látka, která z nich byla izolována a kterou nazvali Alicin, vykazuje silně antibakteriální aktivitu u širokého spektra infekčních onemocnění.
VÍNO A OCET
Ocet je kyselina se silným antiseptickým účinkem (antiseptikum je látka, která ničí všechny choroboplodné zárodky, včetně bakterií a virů). Ve víně má antibakteriální účinky nejen alkohol, ale i látka zvaná malvosid.
MĚĎ
Měď se ve starověku často používala v kombinaci s medem. Moderní vědecké experimenty skutečně prokázaly její antibakteriální účinky.
Re:_
(Matus, 13. 9. 2009 10:52)